O tygrech

Tygr je největší kočkovitá šelma naší planety. Objevuje se v mytologii, je součástí folkloru či firemních značek, zdobí šlechtické erby i loga sportovních týmů. V Asii je označován „pánem džungle“ či „carem tajgy „. V některých východních kulturách měl tygr dokonce božské postavení. Indickými domorodci byl například uctíván jako posel bohů chránící stromy.  V čínské kultuře je každý 12. rok označován rokem tygra. Zrozenci v tomto znamení prý bývají charizmatičtí vůdci, které jen tak něco neskolí. Vzor pruhování na čele také připomíná čínský znak pro slovo „král“.  V západních kulturách je tygr naproti tomu obvykle líčen jako krvelačné a nebezpečné zvíře. Dnes je tygr díky své vznešené kráse a eleganci jedním z nejznámějších a nejobdivovanějších divokých zvířat. 

Slovo tygr je odvozeno z latinského tigris což je zase odvozenina řeckého τίγρις (tígris). Prapůvod je však orientální, pravděpodobně íránský – tigri (šíp) či staroperský tigra (špička). 

Výskyt

Tygři žijí v tropických pralesích, mangrovníkových porostech, lesích, stepích, bažinách i v horách až do výšky 4000 m n. m, hlavní je pro tygry přístup k vodě, dostatek kořisti a hustý porost, ve kterém mohou stopovat kořist. Původně areál jejich rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál zahrnoval i část indonéských ostrovů. V současnosti žijí tygři  na malých území v Indii, Indonésii, Číně, Sibiři a v Mandžusku. 

Rozeznáváme 9 poddruhů tygrů. 3 z nich jsou již zcela vyhubeni – tygr jávský, kaspický a balijský. Zbylé poddruhy – tygr indický (bengálský), indočínský (Corbettův), sumaterský, malajský, amurský(ussurijský) jsou ohroženy.  Tygr čínský již žije pouze v zoologických zahradách.

Vzhled

Tygr má obvykle rezavě načervenalou až hnědou srst pokrytou tmavými pruhy a bílou kresbou. Na těle má okolo 100 pruhů a pruhovaná je dokonce i kůže. Toto zbarvení je vynikající maskování v podmínkách travnaté džungle. Každý tygr je svým pruhováním originál. Nenajdeme dva tygry, kteří by měli identické pruhy.

Známí jsou také bílí tygři. Bílé zbarvení srsti, které je velmi vzácné je znakem částečného albinismu, tzv. leucismu (recesivně děděná barevná odchylka) projevujícího se nedostatkem barviva. Vyskytuje se jen u tygra indického. Ten jako jediný z poddruhů může vytvářet tuto unikátní bílou mutaci. Od pravých albínů se liší modrým zbarvením očí. První bílý tygr byl ve volné přírodě odchycen v roce 1951. Barevné odchylky u těchto druhů mají význam spíše z hlediska kulturního, než z biologického. Neobvykle zbarvení tygři jsou pro veřejnost atrakcí, takže jsou populárními exempláři v zoologických zahradách nebo soukromých chovech. U nás chová bílé tygry od roku 1994 Zoo Liberec, která však od chovu postupně ustupuje. 

Samice tygra obvykle dosahuje hmotnosti 100-160 kg, samec 180 – 250 kg. Existuje velký rozdíl mezi jednotlivými poddruhy např. tygr amurský má rekordní velikost až 280 cm a váží 384 kg. Nejmenším žijícím poddruhem je pak tygr sumaterský, jenž dosahuje zpravidla délky 155 až 170 cm. Po ledním a hnědém medvědovi je tygr největším suchozemským predátorem.

Tygří čelisti nesou 30 zubů. Nejnápadnější jsou špičáky, které z horní čelisti mohou vyčnívat až do délky 7 cm. Na přední noze je pět prstů, na zadní čtyři. Drápy jsou zatahovatelné, stejně jako u ostatních kočkovitých šelem.

Potrava a lov

Tygr je výhradní masožravec, predátor stojící na vrcholu ekologické pyramidy – reguluje populaci masožravých i býložravých savců. Nedělá mu problém ulovit kořist, která ho výrazně převyšuje velikostí i hmotností. Jeho hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci, nejraději má divoká prasata, pochutná si na buvolech nebo jelenech. Dokáže však ulovit i krokodýla či medvěda. Příležitostně uloví také menší kořist jako králíky, krysy ale i ptáky, plazy nebo ryby a pokud je v okolí nedostatek potravy, spokojí se i s kobylkami. Ročně spořádá okolo 50 kusů kořisti.

Na lov se tygr vydává převážně v noci, aby snížil nebezpečí, že bude objeven. Někdy za kořistí putuje i hodně daleko. Ke kořisti se plíží nebo na ni číhá a zaútočí ze vzdálenosti asi 20m, kdy se na ní vrhne po několika skocích či krátkém sprintu a povalí ji k zemi. Oproti lvům tygři berou v úvahu směr větru a přibližují se k vyhlédnuté kořisti proti větru. Tygři obvykle zabíjejí kousnutím do krku nebo v případě větší kořisti drží zvíře zespoda za krk, dokud nedojde k udušení. Tlapy používají k přidržení oběti. Svou kořist odtáhnou a ukryjí v podrostu a vracejí se k ní, dokud je tam nějaké maso. Tygři jsou úspěšní v jednom z dvaceti případů a jsou schopni sežrat při jednom krmení kolem 20 kg masa, v extrémních případech až 40 kg. 

Život tygrů

Tygři na rozdíl od lvů nežijí ve skupinách, ale jsou samotáři. Jsou také silně  teritoriální zvířata, brání svoje území proti dalším tygrům stejného pohlaví. Teritorium si značkují močí, kterou při vztyčeném ocasu stříkají na stromy či keře nebo škrábáním kůry příhodných stromů. Naopak řev na rozdíl od lvů k označování teritoria neslouží, neboť tygři řvou jen velmi zřídka. Samec dovolí vstup do svého teritoria pouze samici, která je v říji. Velikost teritoria závisí na množství dostupné kořisti, průměrná velikost teritoria tygřice je 23 km², zatímco tygřího samce okolo 68 km². V na kořist chudších oblastech ruského dálného východu, velikost teritoria kolísá od 200 do 400 km². 

Rozmnožování

Jelikož jsou tygři obvykle samotáři, dospělí samci a samice se stýkají pouze krátce v době páření. Mláďata pak zůstávají až do tří let s matkou a dospělé samice jsou tak většinou doprovázeny koťaty či dospívajícími jedinci. Jen výjimečně lze pozorovat úplnou rodinu, sestávající z obou dospělých a mláďat.

Samice dosahuje pohlavní dospělosti ve 3-4 letech a samec ve 4-5 letech. Svou připravenost oznamuje samcům hlasitým řevem a označením svého území močí se zvláštním zápachem. Tygří námluvy jsou poměrně hlučné. Samice je schopna zabřeznout po dobu tří až šesti dnů. V tomto čase dochází k hojnému páření, až 50× za den. Samotný akt páření je však obvykle velmi krátký. Po úspěšném páření porodí samice po zhruba 103 dnech březosti průměrně 2-4 mláďata. Vrhy s jedním nebo naopak až 7 mláďaty jsou výjimečné. Jako místo porodu tygřice volí kryté místo v houštině, vysoké trávě, skalní štěrbině nebo jeskyni. Mláďata se rodí slepá a bezmocná, prohlédnou po 6 až 14 dnech. Porodní váha je mezi 800 až 1600 gramy. 

Do dvou měsíců se živí výhradně mlékem, v šesti měsících začínají lovit malé opeřence a kolouchy. V 18-ti měsících jsou schopni lovit sami. Samice se rozloučí definitivně s vrhem jakmile porodí další mláďata. Úmrtnost mláďat je vysoká, 60 procent hyne do tří měsíců po narození. Jedním z mnoha nebezpečí pro mláďata jsou cizí dospělí samci, kteří jsou schopni mláďata zabít jen pro to, aby se jejich matka dostala znovu do říje a počala potomky s nimi.

Zajímavosti o tygrech 

  • Tygři jsou výborní plavci a jako jedni z mála kočkovitých šelem mají vodu velmi rádi. Dokáží uplavat až 8 km. Je známý i případ, kdy samec tygra uplaval celých 29 km.
  • Na rozdíl od jiných šelem špatně a neradi šplhají. 
  • Řev tygra je slyšet na vzdálenost 3 km.
  • Mají výborný zrak (skvěle vidí i v noci, asi 6x lépe než člověk). Naopak čich je jejich nejslabším smyslem.
  • Průměrně se dožívají 12–18 let, v zoologických zahradách až 25 let.
  • Dokáží běžet rychlostí až 55 km/hod. Do dálky skočí přes 10 m.
  • Našlapují pouze na měkké prsty tlap, takže jejich kroky jsou téměř neslyšitelné. Krok tygřího samce má délku kolem 70 cm, u samic kolem 60 cm.
  • Největší tygr chovaný v zajetí vážil 423 kg.
  • Na černé zadní straně uší mají bílou skvrnu.
  • V zajetí žije zhruba 3x víc tygrů než ve volné přírodě.
  • 200 pohybů jazyka a zhruba 3 až 4 minuty potřebuje tygr k vypití 1 l vody. Jeho průměrná denní spotřeba je 4 l.

Tygři v ohrožení

Tygr je bezesporu zvíře krásné a fascinující. Člověk se ho bojí i ho uctívá. Také ho ale přivedl na pokraj vymření. Nelegálně se zabíjí dokonce už i v Česku. Tygr se dnes počítá mezi ohrožené druhy, za posledních 100 let poklesla tygří populace o děsivých 95 %, v divočině pobíhá méně než čtyři tisíce kusů a území obývané tímto živočichem se za poslední dobu zmenšilo o 41 %.

Jaké jsou hlavní příčiny úbytku tygrů ve volné přírodě?  Více se dozvíte na stránkách věnovaným ohroženým druhům živočichů.